- Komerční sdělení -finance
DomůBydleníVyhrajte boj s plísněmi

Vyhrajte boj s plísněmi

Utěsněné dveře, nová okna a zateplené fasády budov si vybírají svoji daň. Vlhkost, která před lety unikala přes všechny netěsnosti z domů a bytů, zůstává uvězněna uvnitř.

Plísně jsou všude kolem nás a jejich spóry se vzduchem nekontrolovatelně šíří. Sedají spolu s prachem na nábytek, ložní prádlo, stěny, ba i na potraviny. Pokud však narazí na prostředí, které jim teplotou a vlhkostí zajistí vhodné podmínky pro rozmnožování, z mikroskopických organismů se stanou nevzhledné porosty, které útočí na náš majetek a zdraví. Jak nad nimi zvítězit?

Chtějí jen přežít
Rozvíjejí se všude tam, kde vlhkost stoupá nad hranici 60 procent a teplota se pohybuje v rozmezí od 10 do 30 °C. Zatímco v letních měsících suché klima, vyhřáté zdivo a časté větrání zabraňují tomu, aby se vlhkost soustřeďovala uvnitř, s příchodem chladného podzimu se situace mění. Vzduch se v utěsněném příbytku nasycuje párami vznikajícími v domácnosti a ty kondenzují na místech s nejnižší teplotou. Jsou to většinou okna a stěny, kde se pára mění na vodu, která ve finále skončí nasáklá ve zdivu. To se při dostatečném provlhčení stane azylem pro spóry, ze kterých vyroste plesnivý povlak.

Při běžných aktivitách uvolní do vzduchu čtyřčlenná domácnost osm až 12 litrů vody denně a toto množství nelze ovlivnit. V netěsných budovách se o odvod páry postaral průvan profukující skrz spáry oken a dveří. Dnes se o ně musíme postarat my. Častým zdrojem vlhkosti je i voda zabudovaná v novostavbách. Trvá více než deset měsíců, než se ze stavebních materiálů odpaří veškerá voda, která byla použita při výstavbě.

Možnosti jsou omezené
V rodinných domech je nejúčinnějším řešením vzduchotechnika, která vymění vzduch z obytných prostor, aniž by přišel o cenné teplo. Tepelný výměník odebere teplo ze vzduchu vycházejícího ven a předá jej čerstvému, který vchází dovnitř.

Každý, kdo se pouští do rozsáhlé rekonstrukce či novostavby s vysokou energetickou účinností, by měl o řízené ventilaci uvažovat už od začátku. Provozní náklady nejsou vysoké, vybudování takového systému však citelně poznamená rozpočet.

V panelovém bytě jsou však možnosti výrazně omezeny. S výjimkou větrací šachty ve stoupačce, do které lze ventilátory a odsavačem par vyhánět vlhký vzduch z místností, připadá v úvahu pouze nárazové větrání okny. Zatímco koupelnu, toaletu a kuchyň obslouží odtahový ventilátor s teplotním čidlem, ve zbytku bytu je třeba mít oči na vlhkoměru a ruku na kličce okna. Existuje však řešení.

Lze věřit odvlhčovačům?
Kbelík s megatabletou, která pohlcuje ze vzduchu vlhkost, funguje asi tak účinně jako otevřená kapsa soli na stole. Ať výrobci slibují cokoli, žádný z jejich produktů nedokáže denně pohltit tolik vlhkosti, aby byl výsledek v dlouhodobém měřítku patrný. Jediným účinným řešením jsou kromě řízené ventilace elektronické odvlhčovače.

Fungují podobně jako studená výplň okna či otevřený mrazák. Na chladném povrchu se v nich srážejí vodní páry a kapky vody stékají do zásobníku. Ten je třeba pravidelně vyprazdňovat. Čím vyšší je jejich příkon, tím více litrů vody dokáží denně zachytit.

Energie, kterou spotřebovávají, však nevyjde vniveč. Právě naopak. Přemění se na teplo.
Odvlhčovač je malé tepelné čerpadlo, které vyrobí více tepla než elektrické topné těleso se stejným příkonem. Čím to je? Zbylé teplo uvolní voda, která mění plynné skupenství na kapalné.

Dva malé mobilní odvlhčovače dokáží v panelovém bytě vyřešit problém s plísněmi nadobro a náklady na jejich provoz jsou o poznání nižší než úspory na vytápění dosažené utěsněním příbytku. Bez ohledu na to, zda vlhkost sbírají ony nebo vzduchotechnika, je třeba zajistit cirkulaci vzduchu v interiéru. Nábytek nesmí přiléhat ke stěnám a výhodné je, je-li umístěn před interiérovými příčkami a ne před obvodovými zdmi.

Jak zamezit jejich růstu?
Plísně jsou nenáročné na výživu a vše, co potřebují, najdou, na jakémkoli povrchu. Dřevo, zdivo, tapety či koberce však mají cosi společného. Jsou pórovité, spolehlivě na sebe vážou vodu ze vzdušné vlhkosti a jsou jakýmsi magnetem na spóry, které čekají na svou příležitost.

Chlorové prostředky na bázi chlornanů dokáží zamezit růstu plísní přibližně na týden a jejich opakované používání problém pouze zhoršuje. Chlór, který se uvolnil ve formě plynu, postupně uniká a ve zdivu zůstává pouze kuchyňská sůl, která je odpadním produktem. Čím více soli do zdiva nasákne, tím více vody bude vázat. To v konečném důsledku pouze posílí růst plísní.

Prostředky s obsahem iontů stříbra působí dlouhodoběji. Jejich přítomnost omezuje látkovou výměnu živých organismů a zabraňuje tak rozmnožování nejen plísní, ale také bakterií. Jsou-li součástí povrchové úpravy stěn nebo stěrky, dosahují požadované účinnosti.

Hloubkový problém
Pokud plísně hloubkově napadly zdivo, sáhnout je třeba po fungicidních přípravcích, například na bázi organických kyselin a solí, které blokují růst hub a plísní až do doby, než je voda postupně nevyplaví ze zdiva. Pokud jste se dosud setkali pouze s pigmentovanou chemií na moření stavebního dřeva, měli byste vědět, že existuje stejná pro zdivo.

Levným inhibitorem růstu plísní je pravidelně obnovovaná výmalba hašeným vápnem. Přestože is tónovací barvou a válečkovým vzorem tak, jak ji znáte z minulosti z domů svých prarodičů. V suterénech se osvědčily hrubší nátěry vápnem nebo běláskou. Ta vznikne, pokud se smíchá roztok hašeného vápna s modrou skalicí.

Výrobci interiérových barev však nabízejí také speciální penetrační nátěry a barvy, které obsahují různé protiplísňové přísady s dlouhodobým působením. Nová výmalba tak může snižovat riziko opětovného výskytu plísní.

Pozor, aby neublížili
Spory plísní nekončí pouze na stěnách, podlahách a nábytku, ale také v našich plicích. Proto je třeba při jejich odstraňování chránit dýchací cesty respirátorem a vydat se mokrou cestou. Ta spočívá v překrytí plísňových porostů papírovými utěrkami nebo velkoformátovou tkaninou a následným nástřikem protiplísňovým přípravkem. Spory tak zůstanou uvězněny pod bariérou, která zabrání jejich rozptýlení v okolí.

Vhodné je rozdělit obytný prostor na několik samostatných uzavřených zón a každou z nich čistit samostatně. Při pohledu na jeden plesnivý roh to může znít až příliš nadsazeně, je-li však zamoření rozsáhlejší, je to jediná bezpečná cesta.

Ať se jakýmkoli způsobem rozhodnete pro boj s plísněmi, zvítězit nad nimi lze pouze tehdy, podaří-li se vám vrátit vlhkost prostředí zpět do normálu. Chemické přípravky, různé enzymy a „inteligentní houby“, které zabraňují růstu bakterií, sice budou fungovat, plísně si však budou hledat nová místa pro svůj skrytý růst.

zeny
Předchozí článekKrb: Jaké brikety vybrat

Mohlo by Vás zajímat

PR článek